Rok 2025

Zhostila jsem se nelehkého úkolu vedení kroniky po p. Papalovi, protože se nikdo jiný, kdo by se zajímal o dění ve farnosti, nepřihlásil.

Jmenuji se Jana Kubinová, je mi 55 let, pocházím z Olomouce, kde jsem se narodila v rodině Jiřího a Věry Wiedermannových. Kmotra teta Eva, tatínkova sestra, mi do vínku při křtu vložila jméno sv. Janinky z Arku. Moje babička Anna W. byla velmi zbožná a k mým pěti letům mi věnovala obrázek sv. Terezičky, k níž jsem se s maminkou modlila jako k andělu strážnému a kterou jsem si samozřejmě vybrala jako biřmovací patronku v r. 2009.

Tatínkovi rodiče hrávali v mládí v Olomouci v ochotnickém divadle. Bydleli jsme na náměstí naproti kostelu Neposkvrněného početí Panny Marie a často jsem si tam chodívala jen tak posedět. Na mše jsme s rodiči ale nechodili.

Tatínek byl celou duší křížovkář a vedl kroužek Ječmínek. Měl pisatelské vlohy. Postavil pro nás chatu v Hlubočkách u Olomouce, kam dodnes ráda jezdím jako do rodného domova. O pět let starší bratr Karel jeho schopnosti zdědil v hojné míře a mě od puberty nečinilo potíž napsat slohovou práci a několikastránkové dopisy kamarádkám.

Z těchto kořenů a z hřiven mi udělených od našeho Pána čerpám.

Do Orlové jsem se přistěhovala se svou rodinou v r. 1996 ještě jako Jana Dvořáková. (V r. 2015 jsem se (po rozvodu) po druhé provdala za Jiřího Kubina.) Mám čtyři syny. Od r. 1998 zpívám v chrámovém sboru a podílela jsem se jen na úklidu kostela. Do farnosti jsem se činně zapojila až později.

Historie a umění mě vždy zajímalo, tak snad proto jsem v letech 2010 až 2015 působila v amatérském Divadelním souboru sv. Anežky České pod vedením Evy Palkové, na což velice ráda vzpomínám. Hráli jsme několikrát dvě představení a na obojí jsem šila kostýmy, jsem totiž vyučená krejčová.

Podařilo se mi zrežírovat dvě vystoupení: Letnice – hudebně dramatické pásmo na Noc kostelů v r. 2012 a Oráči křesťanské víry na Moravě – hudebně recitační pásmo o sv. Cyrilu a Metodějovi v červnu 2013, včetně své první výstavy.

Od r. 2014 vedu nově založený farní zpravodaj POD VĚŽEMI, což mě vtáhlo do života, činnosti a historie farnosti nejvíce. Občas udělám v kostele nějakou výstavu, pomáhám na Vánoce zdobit kostel,  zapojila jsem se do Modliteb matek a druhým rokem se snažím o zachování Prvních sobot v měsíci v orlovské farnosti.

Velice ráda se účastním farních poutí a setkání, a také společných plánování.

Píšu levou rukou, ale vynasnažím se, aby mé zápisy byly Bohu libé a pro čtenáře líbivé.

Září 2023

Jana Kubinová

Loučíme s dlouholetým kronikářem panem Leem Papalou. Kroniku dostal do péče v r. 2000 od faráře P. Pavla Cieslara. Vedl ji pilně a svědomitě, ty starší kroniky zmizely neznámo kam… Zdravotní stav p. Papaly, který v r. 2022 oslavil 81. narozeniny, již neumožnil ve vedení kroniky dále pokračovat.

Pan Leo Papala se narodil ve Zlíně do hudebně založené rodiny dne 9. 5. 1937 jako nejstarší ze tří sourozenců. Oba rodiče hráli na klavír a své děti vedli nejen k hudbě, ale i jako katolická rodina k víře. Otec pracoval ve Zlíně u Bati na vyšší pozici a po komunistickém převratu se přestěhovali do Doubravy na Těšínsku, kde byl učitelem hudby. I matka hrála na klavír a také vyučovala.

Leo byl hudebně nadaný od raného dětství, vychodil 10 ročníků hudební školy, obor klavír.

Vystudoval hospodářskou školu, obdobu dnešní ekonomické. Po maturitě nastoupil na Důl Doubrava, kde prošel snad všemi pozicemi horníkem počínaje, až zakotvil na ekonomickém úseku jako plánovač, kde byl až do důchodu.

Do Orlové se přistěhoval s manželkou Marií v r. 1968, měli spolu syna Petra, který také zdědil hudební nadání, ale hudbě se věnuje jen při domácím muzicírování.

Leo Papala  byl skvělý muzikant, miloval jazz a swing. Hrával na piano v karvinských kapelách a také při Závodním klubu Dolu Doubrava. S panem Hanzlem, učitelem hudby, který hrál na flétnu, často hudebně uváděli vernisáže obrazů v Domě kultury Orlová. Občas hrával v orlovském úspěšném orchestru, kde si ho spoluhráči cenili – měl synkopy v krvi, hlavně při sólech, kdy byl o zlomek vteřiny před první dobou, což je základ swingové hry. To je dar od Boha, který nemá každý.

Doma měli klavírní křídlo a hudba byla součástí rodinných sešlostí. Také bratr Gerald hrál na housle a sestra Marie na klavír.

V r. 1982 začal Leo Papala zpívat v kostele, ve sboru obnoveném P. Antonínem Huvarem, který do farnosti Orlová nastoupil. Sborovému zpěvu, pod dlouholetým vedením Mgr. Evy Lančové, zůstal věrný až do pozdního věku.

V důchodu se učil od Jaroslava Kully, varhaníka v Doubravě, hrát na varhany, aby zastal místo druhého varhaníka.  Se zpěvačkou Zdeňkou Štěrbovou spolu zhruba 15 let tvořili duo na pohřbech.

Miloval cestování a v důchodu objevil krásy poutí, což se odrazilo i ve vedení farní kroniky.

Velmi dlouho si udržoval vlastní fyzickou kondici – po třičtvrtě roku jezdíval na kole, hlavně do kaple, kde ještě donedávna doprovázel mše svaté, jakož i na varhany v kostele, čímž vypomáhal varhanici Evě Lančové. Ubývající síly a zdraví zastavily všechny jeho činnosti.

Orlovská farnost srdečně děkuje panu Papalovi za jeho práci a úsilí.

Leden 2022, Jana Kubinová

Zdroje: Petr Papala, Mgr. Eva Lančová, Stanislav Durčák, Vlastimil Lata