Vy jste sůl země. Kdyby sůl ztratila svou chuť, čím se zas osolí? Nebude už k ničemu, jen se vyhodí ven a lidé ji pošlapou.
Vy jste světlo světa. Město ležící na hoře nemůže být skryto. Stejně tak se nerozsvěcí lampa, aby ji postavili pod vědro, ale na svícen a tehdy svítí všem, kdo jsou v domě. Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.
Vy jste sůl země.
Italská kuchyně je známá svojí jednoduchostí – lehkostí, ale zároveň svou lahodností a chutností. Například při přípravě těstovin řeknou, že musí být připravené al dente. To znamená, že tak akorát, na hranici, ani měkké, ani tvrdé. Při ochucování salátů používají tři komponenty: olej, ocet a sůl. A mají k tomu i tento komentář: Olej dej marnotratníkovi, ocet lakomci a sůl sypej filozofovi. Z toho vyplývá, že oleje mnoho, octu málo, ale odhadnout správné množství soli je nejtěžší. Nad tím je třeba se zamyslet, jinak je ohrožena chuť celého jídla.
V dnešním evangeliu Ježíš hovoří svým učedníkům, aby se stali solí země a světlem světa. Jak máme správně pochopit Ježíšova slova, jak se máme chovat, abychom naplnili jeho výzvu? V první knize Mojžíšově máme zachyceno vyprávění o Sodomě a Gomoře. Když ze Sodomy utíkali Lot se svojí ženou a dětmi, Lotova žena neuposlechla příkaz a ohlédla se na zkázu města. Proměnila se v solný sloup. Toto chce od nás Ježíš, abychom se takto stali solí?
Být solí, je dost zoufalá věc, nic na světě není tak nestravitelné, jako sama sůl. Kdo může jíst sůl samotnou? Dokonce ani v době hladu ji nikdo nejí. Ani v době žízně ji nikdo nepije. Lidé na mořské lodi bez pitné vody by zemřeli žízní. Jestliže byste jedli nebo pili sůl v těchto kritických situacích, celou věc byste udělali jen horší. Sůl sama o sobě není dobrá. Sůl změní půdu na sterilní. Zabíjí život. Konzervuje smrt. Je těžká. Zoufalá.
Sůl se stane užitečnou jen tehdy, když se používá tak, jak to naznačuje v dnešním evangeliu Ježíš: Když je smíšení s jinými věcmi.
My nemáme být sůl, my máme být solí země.
To znamená, měli bychom být smíšení se zemí, se skutečností okolo nás.
Být křesťanem znamená být hozen do hrnce lidských záležitostí. My nemůžeme zůstat kdesi mimo prostor lidské společnosti.
Máme být dárci chuti, ochucovateli skutečností, kterými se zaobírají lidé v tomto životě, na této zemi, v tomto městě, v této farnosti.
Jestliže sůl není smísená s ničím, je příliš slaná, příliš ostrá, příliš drsná, příliš utrpení způsobující, příliš štiplavá. Jestliže se sůl používá samotná, je to jako mučení solí.
Vy jste světlo světa.
Nebýt vidět. Být anonymním je pohodlnější, lehčí. Být jako chameleón, schovat se v davu, nevybočovat, nevyčnívat.
Křesťan má být ale autentický, skutečný, zůstat tím, kým je – křesťanem. Jako křesťané nemáme schovávat Kristovo evangelium, ale máme ho přinášet. Jestliže tak konáme, jestliže podle evangelia žijeme, jsme křesťané a Ježíš říká, že tehdy jsme světlo světa a sůl země.
A všimněme si ještě jedné důležité věci: světlo se nezapaluje proto, aby zůstalo schované. Sůl se nenechává v ledničce.
Víra, která zůstane jen doma nebo jen v kostele, ztrácí smysl.
Možná si někdy říkáme: „Co já můžu změnit?“ Ale Ježíš neříká: „Buďte reflektory stadionu.“ Říká: „Buďte světlem.“ I malý plamínek zahání tmu. Špetka soli mění chuť.
Křesťan není ten, kdo má odpověď na všechno. Je to ten, kdo v temnotě nezhasne, a ve světě plném prázdných slov dává životu chuť.
- Mgr. Rafal Wala, farář
- 2. 2026, 5. neděle v mezidobí, cyklus A
Nejnovější komentáře