Mezidobí

Vánoční doba dávno skončila, z kostela zmizela výzdoba, betlém a přišlo mezidobí.

Takové divné slovo, které prožíváme přibližně 33 týdnů v roce. Taková jakoby výplň mezi důležitými dny svátků a slavností. Možná tak vnímáme i svůj vlastní život – mezi narozením, svatbou, smrtí… Mezi prací dnes a povinnostmi zítra…. Taková neobsažná vata. Zdánlivě nic se neděje, jsme mezi.

Tři a třicet týdnů, 230 dní v roce plyne a vlastně záleží jen na nás, jaký budou mít obsah. Jestli je čas odvane prázdné nebo naplněné. Čím? Prací a tvořivostí. Proč? Protože k tomu jsme povoláni. Málo si to uvědomujeme, ale skutečně jsme povoláni přetvářet svět – spolupracovat na stvoření z pověření Boha! To je přece něco neskutečného!

Jsme to my, kdo dáváme tvar a podobu světu. Jsme to my, kdo určujeme, kam se svět stočí.

„Přátelé, to je veliká věc!“ říkával náš pan profesor.

Je to veliká zodpovědnost.

Je to poslání

a naplnění.

Přemýšlejme o tom.