Talentovaný mladý hudebník, sympatický a inspirativní, plný života, s obdivuhodným drivem, odvahou a bezprostředností – tak na nás zapůsobil 7. června při svém koncertě v našem kostele na začátku Noci kostelů. Hrál na flétnu, housle a pouštěl k tomu svůj vlastní doprovod na další nástroje, zpíval těžké muzikálové melodie i vlastní, autorské písně. Talent, čerstvý maturant – má před sebou určitě velkou budoucnost, řekli si mnozí.
Včera psali, že si ho Pán k sobě povolal.
Ještě jsem ani nesundala jeho plakát. Ta zpráva mě zasáhla. Bylo mu teprve dvacet, byl na prahu života, mohl toho ještě tolik udělat, tolik písní složit a zazpívat, tolik melodií zahrát, rozdávat radost, tak nějak přirozeně z jeho duše!
Pán života a smrti s ním ale měl jiné plány. Anebo spíš on sám, i když ze světa nic neviděl, naplnil život až po okraj tím, že skutečně, plně byl tím, kým byl. Svou opravdovostí dospěl k plnosti ve dvaceti, na rozdíl od nás, kterým bude možná i sedmdesát let málo.
Čím je vlastně život plný? Co mu dává hodnotu? Proč tady na krátký čas jsme? Kam zmizíme? Do nicoty? Nebo jsme součástí něčeho trvalého? Vědomí, které nás propojuje?
Vytvořil si Boha lidský mozek nebo je Bůh člověku vlastní právě proto, že je jím stvořen? Mozek staví na smysly poznaném, na porovnávání a zkušenosti. I sny mohou vycházet jen z prožitého a poznaného. Jenže jakoby to nebylo všechno. Při poslechu sonáty nebo obyčejné písně jakoby se někdy zastavil čas. Přichází to samo, nedá se to ovládat. Člověk jako by se dotýkal čehosi nedefinovatelného, neuchopitelného – ale jedině skutečného, uprostřed čeho on sám najednou pocítí, že SKUTEČNĚ JE. Že i bez očí, jako by viděl víc a hlavně – to podstatné.
Benjamin už ví.
A možná věděl, i když ještě chodil mezi námi.
My ostatní si musíme odžít odpověď sami.
Odpočinutí věčné, dej mu, Pane, a světlo věčné ať mu svítí, ať odpočívá v pokoji.
Benjamin – blogger
Benjamin – muzikant
Nejnovější komentáře